Vyprávím, jak z jedné krabice vznikla klubovna, kdo dnes drží klíče, rozpis a pravidla a kdo se stará o to, aby se u stolů dobře hrálo.
Deskovky mě nejdřív přivedly k lidem a teprve potom ke hrám. Před několika sezónami jsem do mohelnické knihovny přinesla jednu krabici a zeptala se, jestli by se v čítárně dal jednou týdně obsadit stůl. Paní knihovnice řekla ano a první večer přišli čtyři lidé, z nichž se dva potkali poprvé.
Stůl rostl, krabic přibývalo a z čítárny jsme se postupně přestěhovali do zázemí knihovny, kde ale chyběly dveře, které se dají zamknout. Hledali jsme místo přes dvě sezóny. Pak se uvolnilo papírnictví na Masarykově ulici, kde po majiteli zůstaly dlouhé police a široká deska, z níž je dnes náš dlouhý stůl. Zjistili jsme, že přesně na takové police se krabice skládají.
Dnes máme dvě propojené místnosti v přízemí. V přední stojí osm stolů, v zadní dlouhý stůl a knihovna krabic, kterou spravujeme jako malou půjčovnu: každá krabice má štítek, kapsičku s příručkou a jméno člověka, který ji umí vysvětlit. Půjčujeme zdarma a evidenci vedeme tužkou v sešitě u dveří.
Rozhodující okamžik přišel hned v první zimě v klubovně. Přišlo třicet lidí, kteří se do přední místnosti nevešli, a my jsme zjistili, že nechceme zavírat dveře. Přestěhovali jsme k oknu stůl z kuchyňky, přidali další dva a od té doby věříme, že místa u stolu je vždycky o jedno víc, než se zdá.
Žádnou členskou legitimaci ani seznam stálých hostů nemáme. Máme rozpis, tabuli ligy a lidi, kteří se na sebe těší. Kdo přijde dvakrát, bývá potřetí vítán jménem, a přesně o to mi tehdy v čítárně šlo.
moderátor chatu a středečních večerů
Josef přišel jako nováček, který se po prvním večeru vrátil s poznámkami, co by se dalo v chatu zlepšit. Dnes je naším moderátorem: hlídá slušný tón na chatovacím serveru, vede středeční večery na dálku a nováčky vítá jménem dřív, než si stačí sednout. Nejraději hraje kooperace, kde se prohrává společně a nikdo se kvůli tomu nehádá. Vždycky ví, kdo se v chatu na koho zlobí, a umí to vyřešit dřív, než se z toho stane příběh.
organizátor setkání
Ivan je ten, kdo ví, kolik židlí se vejde mezi dva stoly. Organizuje setkání: skládá rozpis týdne, losuje stoly v lize, domlouvá výměnné večery s okolními kluby a hlídá, aby klubovna po desáté vypadala, jako by se nic nestalo. Jeho slabostí jsou hry o stavbě měst a tabulky ve třech barvách. V létě vozí do klubovny ventilátor a v zimě zapomenutou pletenou deku, o které nikdo neví, komu patří.
redaktor příruček
Rostislav píše příručky. Každou novou krabici nejdřív pročte, dvakrát zahraje sám proti sobě a pak sepíše jednostránkový přehled pravidel, který se vloží do kapsičky na víku. Říká, že dobře napsané pravidlo poznáte podle toho, že u stolu nikdo nepotřebuje druhou stranu. Doma sbírá staré hrací plány a nálepky. Jeho příručky najdete v každé krabici, která dnes stojí na polici, a většinu z nich napsal večer po práci.
Klubovna stojí na dobrovolnících. Já mám na starosti klíče a celkový rozpis, Josef komunitu v chatu, Ivan sezóny a Rostislav příručky. K tomu patří Blanka Bartoňová, rozhodčí ligy, která o čtvrtečních večerech rozhoduje sporná pravidla a zapisuje výsledky do sešitu u tabule. Nikdo z nás nemá z klubovny nic jiného než dobrou partii u stolu, a právě proto se tolik lidí hlásí, aby pomohli.
Webovou stránku, kterou právě čtete, nespravujeme sami. Provozovatelem webu je WAFFLE ADVERTISING LTD, 85 Great Portland Street, London W1W 7LT, Spojené království. Za obsah o klubovně, lidech a setkáních odpovídáme my, za technický provoz stránky její provozovatel.
Pokud se vám na webu něco nezdá, třeba nepřesnost v rozpisu nebo fotka, na které byste být nechtěli, napište. Opravíme to nejpozději do týdne a o změně dáme vědět v chatu. Web je jen výkladní skříň, skutečné dění je u stolů, a proto jsou pro nás důležitější opravy v klubovně než na obrazovce.
Držíme se několika zásad: nikdo na webu nic nekupuje a nic neplatí, údaje z formulářů dál neprodáváme a o setkáních píšeme jen to, s čím souhlasí ti, kdo na nich byli. Chcete-li vidět, jak to funguje v praxi, přijďte do klubovny; obvykle stačí zaklepat.
mám je na starosti já, od otevření po zamčení dveří
Josef odpovídá všem, kdo napíšou poprvé, do hodiny
Ivan losuje, skládá rozpis týdne a hlídá židle
Rostislav a Blanka se starají o pravidla bez sporů
Jsme neformální parta. Členství, legitimace ani hlasování na schůzích u nás neexistují; rozhoduje dohoda u stolu a poslední slovo mají ti, kdo se starají o klíče a rozpis. Kdo chce pomáhat, může, kdo chce jen hrát, má dveře otevřené stejně. Kdyby se mělo rozhodovat o něčem zásadním, svoláme všechny přítomné a hlasujeme zvednutím ruky.
Smí každý dospělý, kdo chce hrát a dodržovat pravidla stolu. Vstup je od osmnácti let a nezkoumáme zkušenosti ani dovednosti. Vyloučit můžeme jen toho, kdo opakovaně kazí večer ostatním, a to až po rozhovoru s moderátorem. Nováčci i návštěvníci z okolí jsou vítáni stejně jako stálé tváře.
Návrhy sbírá Rostislav v chatu. Jednou za sezónu se sejdeme u dlouhého stolu a vybereme dvě až tři hry, které stojí za zařazení. Rozhoduje, kolik lidí se na hru těší a zda ji někdo z nás dokáže srozumitelně vysvětlit. Hry, které se neosvědčí, vracíme na stůl se štítkem „zkoušíme“ a rozhodneme o nich po třech večerech.
Samozřejmě. Hodí se každá ruka: otevírání, úklid po desáté, přepisování příruček, dopisování tabulek. Pomoc se domlouvá s Ivanem. Hlavní podmínkou je spolehlivost, ne počet odehraných her. Nejvíc nám pomáhají lidé, kteří chodí pravidelně, protože vědí, kde co leží.